Ať žijí cestovatelé!  Neuplynul ani  rok a my jsme opět zamířili mimo naší krásnou otčinu. Prvotním impulzem byl nápad Vladimíra Čermáka na uspořádání  zájezdu napříč Novým Zélandem na motocyklech , spojeného s návštěvou New Zealand HOG Rally v Palmerston North v polovině února. Dobrá myšlenka, dokonce se jí chytli i další. Ale , jak už to bývá, vznikaly různé zdravotní  i nezdravotní problémy a tak jsme se rozhodli tuto cestu uskutečnit sami.  (Čermákovi, přestože to vypadalo, že pojedou pouze za dcerou  do Austrálie,  se nakonec  na Zéland také vydali, ale podle svého programu) .S pomocí  bezdotykové navigace Pavel -Pavel  jsme vyhledali trasu, ubytování, trajekty , letenky  a mohli se vydat k protinožcům, do země dlouhého bílého oblaku, s prvním svítáním slunce na zeměkouli a nádhernou, rozmanitou krajinou, v níž se vyskytují  takové rostlinné a živočišné druhy,s nimiž se nikde jinde nesetkáte.

          Vynechám předlouhý let do Sydney, to je nepopsatelný zážitek, který by  dokázal odradit  nejednoho cestovatele.  První odměnou  za výdrž se  ale stala zastávka v australském velkoměstě, spojená s prohlídkou  svérázné stavby  Sydney Opera House,historické čtvrti The Rocks, 300metrové Sydney Tower, frekventované a zajímavé čínské čtvrti, centra města s radnicí a Queen Victoria Building, pro suchozemce vždy přitažlivého přístavu s proslulým mostem Harbour Bridge, nebo Kings Cross, obdoby hamburského St.Pauli, či pařížského Pigalle. Rušná atmosféra velkoměsta, kde v několika patrech metra snadno zabloudíte, je vyvážena  neodolatelnou pohodou četných  pobřežních pláží,  nebo množstvím překrásných parků na území celého  města . O místní ZOO ani nemluvě, tam díky svému umístění  každý ocení ,mimo unikátních zvířecích druhů, fantastické výhledy na město.
          Přírodní kouzlo obou ostrovů Nového Zélandu je jedinečné, nedá se srovnat s žádnou jinou světovou oblastí. Návštěvník zde najde  nejen  krásné pláže, zátoky, drsné útesy, fjordy, vodopády, divoké řeky, velehory s ledovci, různobarevné svahy, zelená údolí, modrá jezera, horké gejzíry, bublající a vybuchující činné sopky, vulkány, vinice, malebná města s exotickými přístavy, perfektní silnice i kamenité cesty,  strašidelné  jeskyně , ale  hlavně příjemné, anglicky mluvící obyvatelstvo. Je toho tolik, že by se to ani za půl roku nestačilo probádat.

          Motocyklů Harley Davidson jsme cestou mnoho nepotkali, domnívali jsme se, že jsou soustředěny v Palmerston North, univerzitním městě severního ostrova , dějišti  18. National Rally. Když se ani ve městě neobjevovaly, začínali jsme mít určité pochybnosti a tak jsme vyrazili na místo dění. Srazový areál, vlastně dostihové závodiště s malým kempem, toho času v přestavbě, poskytoval pouze ubytovací zázemí pro členy HOG za lidový poplatek  145 dolarů, 2030kč, včetně trička a odznaku, za předpokladu, že se člen předem zaregistruje. Pokud se člen nezaregistroval, vstupní poplatek se navýšil na 170 dolarů a nebylo zaručeno, zda  na něj balíček vyjde. U nás nastal samozřejmě ten druhý případ. U personálu a podle programu jsme zjistili, že akce není pro veřejnost, pouze pro členy HOG. Pro veřejnost byla nachystaná sobotní  paráda a podívaná  na náměstí, slibující 1000motocyklů Harley Davidson a četné soutěže , dotované pěknými cenami . Rozhodli jsme se, že se zúčastníme parády a polední akce na náměstí a pak uvidíme, co s návštěvou srazového areálu . Naše stanovisko jsme napsali Vladimíru Čermákovi, který se v sobotu také chystal do Palmerstonu.

          Sobotní spanilá jízda, startující v 10hodin před branou areálu rally , byla velkolepá. Podle našeho odhadu se jí zúčastnilo asi 1300 motocyklů. Stroje jezdily spořádaně podle chapterové příslušnosti.  Před každým chapterem  jela  osamocená  americká kára , ročník  tak 1950-1960, s vlajkou a domicilem. Zajímavé, to bychom mohli vyzkoušet u nás. Bublající masa projela okolím města a po dvou hodinách show za masové účasti obyvatel  dorazila na náměstí. A opět vyhrazená místa pro chaptery a neskutečný pořádek a kázeň. Takhle to mít v Poděbradech, to by bylo! Pokračující akci a soutěže nebudu popisovat, klasika, jako všude.  Daleko zajímavější  se stala naše návštěva areálu rally. Nechtělo se nám platit celé vstupné  za pouhou prohlídku, spojenou s výměnou odznaků, či nákupem nějakého trička, nebo buřtu . Dali jsme se proto do vyjednávání. Po půl hodině nám bylo nabídnuto, že za 100dolarů nás dovnitř  bez rally packu pustí. ( balíčky už prý v pátek došly) To se nám ale pořád zdálo dost, tak Vladimír vytáhl  pražská trika, co měl od Kádi, a začalo další vyjednávání, tentokrát úspěšnější. Dostali jsme pásku na ruku a malý odznáček. Ještě, že jsme to takto usmlouvali.  Areál  velikosti  tribuny chuchelského závodiště, z poloviny uzavřený pro rekonstrukci, umožňoval  ubytování  asi  pro 400 motorkářů, stravování a kulturní vyžití v jedné klubovně pro 200lidí. Žádné stánky, žádné nákupy!  Když jsme chtěli  alespoň odznáček  vyměnit, smůla . Novozélandští  členové HOGU nosí na vestách pouze odznaky ze srazů, žádné chapterové, jako jsme zvyklí  v Evropě. Velice zklamaní jsme po půl hodině opustili areál a děkovali prozřetelnosti, že jsme nezaplatili plné vstupné  .  Cestou  jsem  zjistil  adresu palmerstonského dealera, obchod byl otevřen a tak nakonec nějaký ten nákup proběhl.  To tak zkusit na Džbánu, to by byl rachot! Jiný kraj, jiný mrav…

        Novozélandské silnice jsou srovnatelné s německými. Jezdec  ale nesmí narazit na opravované úseky. Svérázný způsob rekonstrukcí, kdy je  celý úsek  zasypán štěrkem, vozidla po něm jezdí, poté se propláchne asfaltem, opět vozidla jezdí  a po několikanásobném poštěrkování se nechá uležet a ujezdit, změní pohodu v hotové peklo. Létající kamínky a boření kol v měkkém materiálu může vykonat své. Mně stačilo pár rachotících  kamínků, zapadnutých v disku , abych se vyděsil.  Z celého putování ostrovy nebylo dne, kde bych na takové úseky nenarazil. Někdy jich bylo víc a několikakilometrových, dálnice nevyjímaje!    V horských úsecích se naopak jezdí velmi dobře, nějaký ten adrenalin z ostřejšího kroucení se může vyzkoušet. Jen těch kamionů  kdyby nebylo. Na rozdíl od našich trucků jezdí po ostrovních silnicích velmi silné stroje, umožňující rychlou jízdu plně naložených souprav i v kopcích a serpentinách.   Předjetí takové příšery bývá obtížné a jízda před rozjetým kolosem nepříjemná. Navíc ostře sledovaný rychlostní limit 100km je pro takové značky jako Mackie lehce zvládnutelný.  Když chceš předjet, musíš  buď porušit předpisy a riskovat postih, nebo jako většina místních motoristů jet v klidu 95 km  a truckům nechat volné pole při plnění dodavatelsko odběratelských vztahů.    Přestože jsou komunikace doslova prošpikovány policejními hlídkami a aktivními radary, za celou dobu našeho měsíčního putování naštěstí nedošlo k žádnému postihu. Stejně jako v námi známém Norsku i zde jsou úředníci nekompromisní. Vysoká pokuta a odebrání řidičáku na 35 dní za překročení rychlosti o 30 km není ničím neobvyklým.
      Počasí v době naší návštěvy  odpovídalo konci srpna, teplotní výkyvy poskytovaly jak pařáky, vhodné na nikde nechybějící  pláže, tak chlad během nečekané přeháňky. Prudké změny nebyly výjimkou, obzvlášť na jižním, daleko divočejším ostrově. Severní ostrov se mi zdál teplejší a klidnější, západní pobřeží  větrnější a východní, pacifické, klidné a příjemně teplé.   

      Jídlo a ubytování perfektní, odpovídá lepší evropské normě. V každém městě je dostatek ubytovacích kapacit všeho druhu a restaurací od španělských po thajské . Pivo výborné, výběr celosvětový, včetně naší  Pilsner Urquel a Budějovického Budvaru. Doslova lahůdkou pro  suchozemce byl obrovský výběr  u nás neznámých mořských ryb. V každé dědině v prvotřídní kvalitě. První místo obdržel  snapper, ostroun, velejemný a bez kostí.
     Co se  obyvatelstva  týká, mnoho  jich na ostrovech nepobývá, celkem 4 miliony, z toho v  Aucklandu  1,5 milionu   ,  Wellingtonu  500tisíc a Christchurchi  300tisíc. V horách a na venkově téměř  nikdo. Původní obyvatelé, Mauři, jsou trochu jako cikáni, hluční, nepořádní ale ne agresivní. Naštěstí  jich není tolik.
     Nový Zéland je překrásná a zajímavá země, jen kdyby nebyla tak daleko. Na druhou stranu je to ale dobře, protože jsem tam neslyšel uřvanou němčinu a šílenou ruštinu. Cestování zdar!

Pavel Hrubeš Skladatel