![title3[1].jpg](/images/rndobraz/title3[1].jpg)
| Gibraltar |
 |
|
A tak jak jsem hrozila minule ,budu vám teďka vypravovat o naší cestě na Gibraltar.
trochu zmatená navigace , 2 stany jako nouzovka , flaška Fernetu (kdyby bylo nejhůř), karbanátky na cestu a trocha těch hadříků na převlečení . Chceme vyjet ve čtvrtek , že jako aby nebyly kolony na dálnicích . Samozřejmě se něco nezadaří , tak jedem vtipně v pátek 4.7.08 .Takže : Německo klasicky ucpaný na dálnici u Mnichova , ale nějak to projíždíme a ve Francii začínáme kolem Belfortu hledat nocleh . Zjišťujeme , že se nechytáme .Večer už víme proč . Je tu rockovej festival . Jedem dál , spoléháme na cedulky s ubytováním , je jich tu prý plno . Není . Potkali jsme jednu , vedla sice k penzionu ve středověkém hradu , ale všechny pokoje k pronájmu (jeden) , jsou obsazený ! Tak mažem dál. Zastavujem v noci u jedinýho osvětlenýho místa na náměstí v L Isle –sur-le-Doubs.
Otevírá ospalá servírka , a teď zázrak ! Má volné pokoje nad barem a zatímco místo ní hlídáme bar , schovává nám HD do vlastní garáže kousek odtud . Pak nám ještě natočí pivo do tupláku a jde spát . My taky . Ráno nám sice s hodinovým zpožděním , ale přinese teplý croisanty a uvaří kafe . Frčíme dál . Francie je krásná země , pokud nestojíte v sobotu dopoledne , v červenci , na ucpaný dálnici . Padáme pryč na prvním výjezdu a jedem jen tak někam . Letmým pohledem do mapy zjišťujeme , že je to směr taky na Andorru .Tak co? Tak jedem. K večeru hledáme nocleh kolem Carcassone.
Dost problém , nakonec se chytáme v campu . Pravda , stany s sebou sice máme , ale to jenom jako nouzovku. Kdyby náhodou… A tak ty stany stavíme a hádáme se , kdo dýl ve stanu nespal . Průměr je 40 let. V noci bouřka , ráno zemětřesení .Večer jsme si vtipně nevšimli , že je camp vedle přistávací dráhy místního letiště . Pokoukáme po městě , pár fotek zachovalýho středověkýho města a nás a razíme dál. Čeká nás přejezd Pyrenejí . Je sice červenec , nahoře je ale na nule , mlha jak u Rákosníčka .
Ty přízraky , co potkáváme , jsou cyklisti v péřovkách .Utrpení naštěstí netrvá dlouho a sjíždíme do Andorry .V zimě je tu asi krásně , teď mimo sezonu trochu depka . Hotely i hospody většinou pozavíraný . Jedem dál . Mijíme místního dealera HD v Andorra La Vella , ale je neděle , tak je zavřeno . Španělský celníci se nás snaží prošacovat , ustáli jsme to a frčíme do tepla. Stavíme v prvním campu za hranicema . Kluci a holky španělský mají pro nás chatičku a tak odpočíváme a pijeme teplý pivo , protože to studený jsme jim vypili hned jak jsme přijeli. Ráno jedem do Barcelony , ale jenom lížem okraj , páč chcem bejt v cíli co nejdřív. Dálnice, dálnice…Někde u Alicante řešíme spaní . Brnkačka , na mapě je spousta značených campů . Značky jsou , campy nejsou .
Přímo na pobřeží jsou ve skutečnosti všechny zrušený , rezavý řetězy na vratech , uschlý i palmy . Hledáme v Santa Pole infocentrum. Nacházíme , ale zavřený .Taky v pět odpoledne už přeci nebudou dělat . Problém nám pomáhají řešit španělský policajti , kterým jsem na přímý Karlův rozkaz skočila na křižovatce kolem krku .Vysvětlujou mi kolik (asi 8 ) kruhových objezdů musíme projet a jak , než se dostanem do místního jedinýho campu . Kruháče jsme správně spočítali a máme camp Bahia . Už se ani nedivíme , že stavíme stany .Tady na štěrku ! Jauvajs . Něco pojíme , popijeme a spát , zítra je den D. Nocleh už radši řešíme od rána , a tak máme príma camp La Cassita u dálnice , kousek před Gibraltarem . Stavíme , zcela vyjímečně , stany a vyrážíme na Gibraltar s tím , že se večer sice budem vracet , ale jistota je jistota. A stal se zázrak . Všichni nám slibovali ucpaný hranice , hodinový kolony aut . A nic . Na celnici jsme sami , volný místa na parkovišti , lanovka bez fronty .
Paráda . Nahoře výhled úžasnej , viditelnost skoro až do Afriky , tak jak má bejt.. Opice nám ani nešlohly svačinu , tak co si víc přát ! Pokoukáme , kupujeme pohledy a vracíme se dolů. Dole došel benzín . Nám . Kamarád Fanda to tušil a přispěchal s kanystrem . Ještě pár fotek na letištní ploše proti skále a frčíme zpět. Večer máme družební večírek s polskou majitelkou campového bufetu . Za pohoštění českým „šampíčkem“dostáváme mísy jídla , který zbylo v kuchyni . Mňam . Sice Polka , ale vaří úplně španělsky . No a nad ránem si přejem nelogicky „Dobrou noc“ a za chvíli zase tradá na cestu. Tentokrát trošku do vnitrozemí Andalusie . Potkáváme hnízdiště čápů . Stovky hnízd na železničních sloupech , to se fakt nevidí ! Míjíme bílý maurský vesničky a dorážíme do Rondy . Fikaně získáváme už před městem krásnej bungalov v nóbl campu a relaxujem u bazénu . Do města jdem až odpoledne . Ronda je postavená z jedný strany na 65 m vysoký skále , z druhý strany je lautr rovina .Vypadá to úchvatně. Fotíme , fotíme , protože je co ….Město , skály a propasti , já a obchod starožitnostma , Karel a bronzovej bejk před coridou a tak …
Potom dvě hodiny hledáme poštu. Nakonec se zadaří ,oslavujem to večeří se španělskými specialitami. Ráno otáčíme zpět k domovu .Přesun urychlujeme dálnicí , takže dálnice , dálnice … Jediný povyražení se nám nabízí v opuštěných vesničkách , vydlabanejch v pískovcovejch skalách všude okolo.Za použití osobního hrdinství zjišťuju , že to nebude tak dávno co v těch dírách ve skalách někdo bydlel , a tak radši pryč . Sjíždíme na skoro pouštní cestu vedoucí někam do pryč. A protože tohle je přesně to místo , který hledáme pro nafocení „nejvtipnější“ fotografie „já a HD“ , tak rychlej převlek a já fotim ,fotim… A pak se to stalo . Poprvé nám upadl výfuk ! Rychlá oprava , propálený rukavice a pokračujem v cestě . Mezi tím průzkumníci Fanda a Libuška zjišťují , že vstupenky do Alhambry v Granadě jsou vyprodané na dva roky dopředu , a tak ani nezajíždíme do města . Cesta hladce ubíhá , každých 20 km si odpočinem při opravě znovuaznovuupadlého výfuku , protože čekat ve 40°C na dálnici až výfuk vystydne je ptákovina . V přestávkách mezi opravami hledáme nějaké“bydlo“ na noc . Bloudíme v nějaký bezejmenný přírodní rezervaci , dochází benzín , kanystr suchej a v křoví u cesty jsou určitě ňáký příšery… Naštěstí zahlídnem světla na pobřeží a za chvíli je z nich městečko Torreblanca a v něm , světe div se ! Camp . U brány hlídá malej španělskej dědeček co mluví jen španělsky a to tak , že jako kulomet . Nedaří se nám domluvit ani osvědčenou pantomimou , a tak se prostě do campu nabouráme jen tak , protože děda se na nás i přez ten „kulomet“ stejně směje . Ono to ňák dopadne .
Stany už stojí a jde se slavit .Libuška má svátek , dostává od Karla lízátko , od Fandy pelargonii , kterou urval z truhlíku a ode mě asi pusu , už nevim . Ráno pořádná , a až do Čech definitivní oprava teď už studeného výfuku .U brány se na nás směje recepční a omlouvá se , že nechala včera hlídat svýho tatínka. a naznačuje cosi prstem na čelo . Platíme a mažem do Francie .
Naše představa , že pobydem pár dní na Azurovém pobřeží se ukazuje jako sebevražednej plán . Totální chaos , maxi provoz nejen na dálnicích . Nezbývá než přežít noc a prchnout do hor ! Někde u Bezieres odbočujem na pobřeží a v tom blázinci řešíme spaní . Připadáme si mezi těmi svátečními davy nějak jakože špinavý…Camp máme , stany stojí , pivo v hospodě tak strašně drahý že nám ani nechutná . Vláhový deficit řešíme operativně v supermarketu dvěma soudkama Heinekenu a pytlem ledu , židle na sezení krademe u neobsazenýho bungalovu , a je nám fajn .V noci superbouřka .
Otáčíme HD směrem do pryč , když najednou běží v lijáku do recepce rozzuřená Libuška . Za chvíli se objeví venku a že maj volný bungalov , a prej di to dohodnout . Tak du . Recepčního málem skolilo , když viděl že patříme k tý milý dámě v kraťasech a růžovým tričku . Ale už slíbil . A protože leje , je kosa a v bungalovu se dá topit , zůstáváme 3 dny . Projíždíme okolní města , fotíme , fotíme , protože je co … .Tady je to fakt krásný i když je hnusně . Frantíci mohutně slaví Francouzskou revoluci , všude prápory , fábory …Celý vesnice uzavřený pro provoz , tančí se na náměstích. , poutě , bleší trhy .
Průjezd směrem na Brig , kde chceme někde nocovat nic moc . Samá fabrika a lomy ,prach , binec . Jo , to v kopcích je to jiný kafe ! Spaní není problém , když máš stan , a my ho co ? Máme ! Camp je přímo pod Eggishornem , nádhera , kolem jezdí červený vláčky , nad námi lanovka do někam . V místní sámošce málem způsobujeme mezinárodní konflikt , když se František dožaduje čokolády s tou fialovou kravičkou na obalu , že prej potřebuje suvenýr ze Švýcarska pro vnučky .
Dopadá to dobře , kamenujou nás jen pohledem . Večer dlabeme pravé švýcarské fondue a zase družba se spřátelenými národy . Tentokrát dvojice slovenských důchodců . Jsou fajn , lezou tu po horách každej rok , povídáme , pijeme fernet a svářo, koukáme na jejich skvělý fotky z hor . Ráno jdou na tůru , tak loučení a brzy spát . V noci prej bude zima . A byla . 5°C . Pozděj zjišťujem , že za tou horou , co jsme jí měli v noci prakticky pod hlavou , je největší alpskej ledovec .Brrr . Ráno zmrzlejma rukama bouráme stany a jedem dál . Cesta přeúžasná , vzali jsme to oklikou přez Damaspass , nahoře jezero ,ledovec Damasstock a stovky motorek , Japonci s foťákama a do toho modroazuro . Fotíme ,fotíme , protože tady je co…Dolu přez Sustenpass . Mimochodem , poprvé si uvědomujeme , že těm kravám , co maj na jedný straně kratší nohy , ty zvonce na krku vopravdu zvoněj na celý Alpy . To v autě prostě neuslyšíš !
Carlos + Joly |
